Dnes jsou dobře známé, že akutní myeloidní leukemie (AML) s cytogenetickými aberacemi: t(8;21), inv16 a dále t(15;17) u promyelocytární leukemie mají dobrou prognosu Případy s normálním karyotypem, kterých je 50%, mají nejednotnou prognosu. Mezi nimi byly popsány jako prognosticky příznivé nečetné AML s mutací genu pro transkripční faktor CEBPA (CCAAT/enhancer-binding protein-?). V poslední době na několika pracovištích byla potvrzena nová varianta prognosticky příznivé AML s normálním karyotypem, u které byl prokázán mutovaným gen pro tzv. nucleophosmin.
Nukleofosmin1 (NPM1) je fosfoprotein, lokalizovaný převážně v jádru, který usnadňuje transport ribosomálních proteinů skrze jadernou membránu, tzv. nucleoplasmic "shuttling" protein.Mezi jeho funkcemi je také popisován význam pro stabilitu a transkripční aktivitu p53.
NPM1 je mutován až u 35% AML a to častěji u žen. Ne však každá AML s mutovaným genem pro NPM1 má dobrou prognosu. Ukázalo se, že to závisí na přítomnosti dalších mutovaných genů. Nejčastější z nich je FLT3 (fms-like-tyrosinkináza) v mutované formě FLT3-ITD (internal tandem duplication). Usilovnou prací řady badatelů se ukázalo na velkých počtech čerstvě zachycených AML, že prognosticky příznivý význam mutovaného NPM1 se prosadí jen tehdy, není-li současně přítomen mutovaný FLT3.
Navíc je možné, že na příznivé prognose u AML s mutovaným NPM1 se podílí i daunorubicin, který nadále dislokuje mutovaný NPM1 z jádra do plasmy, což údajně vede k zvýšené citlivosti na cytostatika.
Závěr: je prokázána příznivá prognosa (co se týče navození kompletní remise, celkové délky života OS-overall survival i event-free survival-EFS a desease-free survival-DFS) u AML s normálním karyotypem a mutovaným genem pro nukleofosmin. Podmínkou ale je, aby se současně u případu AML nevyskytoval mutovaný FLT3. Zjištění přítomnosti mutovaného nukleofosminu je pro klinika důležité např. u indikace transplamtace, protože dobrá prognosa těchto nemocných dovoluje vyčkat s transplantací ( a jejími risiky) po první kompletní remisi u těchto případu AML.
Pozn.: V komentáři Gallaghera na str. 3681 tohoto čísla Blood jsou uvedeny diference ve třech publikacích jak v některých klinických tak i molekulárních datech, ale i souhlasné vysoké ocenění vyšetřování mutovaného nukleofosminu pro kliniku.
Publikováno v Blood 2005, volume l06, č.12 na str.: 3733 (Susanne Schittger et al.), 3740 (Konstanze Dohner et al.) a 3747 (Roel G.W. Verhaak et al).
R.N.